Nejenom, že se stal úplně prvním prezidentem nově vzniklé Československé republiky, ale dodnes je to také náš nejvíce oceňovaný, uznávaný a stále připomínaný státník, který vyvedl zemi z téměř třicetileté nadvlády Habsburků.
Masaryk pocházel z velmi chudých poměrů, díky čemuž v něm zakořenilo velké sociální cítění. Narodil se 7.března v roce 1850 v Hodoníně, jeho otec se živil jako panský kočí a maminka byla kuchařka.
Rodiče svému synovu naplánovali profesní budoucnost kováře, ale ten po roce vyměnil řemeslo za vzdělání a odchází studovat na brněnské a po té na vídeňské gymnázium. V roce 1876 ukončuje studium univerzity ve Vídni a získává titul doktora filosofie. Jeho disertační práce pojednává o Podstatě duše Platóna.
Po vídeňském studiu odchází do Lipska, kde dva roky působí jako soukromý učitel. Zde se také seznamuje se svojí budoucí manželkou Charlottou Garrigue, se kterou následně odcestuje do Ameriky. Tam si v polovině března roku 1878, bere Charlottu za manželku a připojuje si i její jméno Garrigue.
V roce 1881 přichází s odbornou studií s názvem „Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace“, který si získal velké uznání v širokém kruhu odborné veřejnosti.
O dva roky později zakládá měsíčník o české kultuře a vědě, s názvem „Athenaeum“, který proslul skandálním odhalením novodobých padělků údajně starých rukopisů, poukazujících na ranou vyspělost české kultury ve středověku.
V roce 1887 pak odjíždí do Ruska a setkává se setkává s L. N. Tolstým, se kterým vede dlouhé filosofické diskuze. Přestože s některými jeho názory nesouhlasí, obzvláště se to týká Tolstého doktríny o neodporování zlu, v dalších letech ho ještě několikrát navštěvuje.
O čtyři roky později, tedy v roce1891, je jako poslanec mladočechů zvolen do vídeňského parlamentu, avšak později se svého zastupitelství vzdává, neboť je nespokojen s radikálními náladami mladočechů a jejich vnitřními rozpory.
V roce 1895 až 1898, kdy mu mezitím byla uznána profesura, vydává spisy „Česká otázka“, „Naše nynější krize“, „Jan Hus“, Karel Havlíček“ a „Otázka sociální“, kterými vyjadřuje své názory na české dějiny a politickou i sociální sféru.
V období českých antisemitistických nálad, kdy byl v Česku souzen mladý žid Leopold Hilsner, za vraždy dvou křesťanských dívek, zahájil osvětu proti rasovým předsudkům. Češi díky zavražděným dívkám podlehly antisemitistickým náladám a věřili v takzvané židovské rituální vraždy.
Na začátku nového století zakládá Masaryk Českou stranu lidovou. Tato strana však v politice nehraje žádnou velkou roli, její působení je pouze okrajové.
Od roku 1907 až do vypuknutí první světové války se opět dostává do parlamentu jako poslanec realistické strany.
V začátcích války přechází ke straně na podporu Spojenců, kteří bojují proti Rakousku, Uhersku a Německu. Později, v roce 1913, spolu s Eduardem Benešem a M. R. Štefánikem zakládají v Paříži Československou národní radu.
V roce 1918, po té, coAmerika, Francie a Anglie uznala Československou národní radu za československou vládu, přijíždí Masaryk do Ameriky. V témže roce vydává v amerických listech „Prohlášení československé nezávislosti“, na základě kterých prezident W. Wilson vyzývá Rakousko-Uhersko, aby ukončilo národnostní útlak. Přijetím této dohody vzniká 28. října, roku 1918, samostatné Československo a 14. listopadu téhož roku, je Masaryk zvolen prvním prezidentem Československé republiky. Prezidentem je zvolen i v roce 1927 a 1934, kdy proti němu jako protikandidát stojí Klement Gotwald.
14. prosince roku 1935 podává ze zdravotních důvodů demisi a o dva roky později, 14 září 1937 umírá. Jeho úmrtí bylo vnímáno jako velká rána pro republiku, která se již nějakou dobu potýkala s narůstajícími ataky Sudetoněmců.
Je třeba si uvědomit, že ač byl národem nesmírně milován, byla i období, kdy stál proti většině. Byly to například chvíle, kdy se snažil národu vtisknout morální kodex, ve kterém se snažil o potlačení antisemitistických nálad. Díky své vytrvalosti a svému morálnímu a náboženskému přesvědčení však dokázal svému národu vtisknout hrdost, víru i řád. Bez nadsázky se dá říci, že TGM byl našim nejmilovanějším a nejobdivovanějším prezidentem. Právem se mu přezdívá tatíček Masaryk.
Soňa Navrátilová
Zpravodajství a vzdělávání
