17. července vyhlásila Slovenská národní rada deklaraci o nezávislosti, což později vedlo k rozdělení společné republiky.
Toto prohlášení bylo přijato naprostou většinou poslanců, přičemž největší podporu si získalo v řadách Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko, které v té době mělo ve sněmovně necelou polovinu zastupitelů.
Proti této deklaraci se postavili disident Ján Čarnogurský a Mikuláš Dzurinda, který se stal později slovenským premiérem.
Po celém Slovensku se na oslavu prohlášení o nezávislosti zapalovaly hranice. Tato tradice pokračuje celých 25 let.
Ve stejný den, kdy byla vyhlášena deklarace o svrchovanosti Slovenska, oznámil Václav Havel demisi s tím, že se nechce stát pouhým dosluhujícím politikem.
Premiéři Klaus a Mečiar začali zpracovávat program rozluky. Nejzásadnější body, které měly vést k co nejelegantnějšímu rozdělení republiky, se odehrály na setkání ve vile Tugendhat, v Brně. Tam byla u kulatého stolu podepsána smlouva o rozdělení státu.
Rozdělení republiky bylo přijato na federálním shromáždění 25. listopadu.
Soňa Navrátilová
