Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé dějiny sjednoceného státu, které začaly kolem roku 3000 před naším letopočtem, kdy faraon Menes za pomoci svých úředníků – vezírů, sjednotil Horní a Dolní Egypt. Takto vznikla Stará říše.
Počátky Staré říše jsou spojovány se zakladatelem třetí dynastie faraonem Džoserem, které bylo někdy též nazývané „Džoserovo století“. Bylo to nejskvělejší období Egypta, přestože Džoser vládl velice despoticky a teokraticky. Džosér nechal vybudovat první rozlehlý komplex kamenných staveb. Nejznámější je jeho stupňovitá pyramida v Sakkáře. Stavbou pověřil svého vezíra, vynalézavého Imhotepa. Je známa jako Džoserova pyramida v Sakkáře.
Nejdůležitějším počinem faraona Džosera bylo založení nového hlavního města Memfidy (Mennoferu). Džoser převzal dobré zvyky svých předchůdců a pokračoval v prvních egyptských nájezdech na Núbii. Další panovníci, kteří nastoupili po Džoserovi se jmenovali Sechemchet, Chaba, Neferka a Huni avšak o nich se téměř nic neví.
Za Džoserovi vlády a vlády faraonů čtvrté a páté dynastie, se hranice Egypta rozšířila od jihu až k Asuánu.
Ve staré říši je uctíván bůh slunce Ré, který svoji největší popularitu získal v 5. dynastii. V blízkosti pyramid se mu vystavělo mnoho chrámů.
Na konci tohoto období však díky neadekvátní moci jednotlivých správců Egypta, která začala oslabovat centrální správu, došlo k politickému úpadku.
Poté, co celou zemi, krátce po nekonečné a destruktivní vládě faraona Pepiho II., postihl dlouhotrvající hladomor, byl Egypt roztříštěn na jednotlivé oblasti regionálních vládců.
Soňa N. Navrátilová
