Pohybové obrazy Jitky Osička nesou hlubší obsah sdělení

Herečka, zpěvačka a improvizátorka – Jitka Osička – vystudovala JAMU v Brně obor: Muzikálové herectví v ateliéru doc. Jany Janěkové. Aktuálně hraje v libereckém Divadle F. X. Šaldy v muzikálu Funny Girl, ústřední postavu Fanny Brice. Srdci je jí blízká především činoherní scéna, ve které vidí své další působení v kombinaci s improvizací.

Od nového roku prezentuje originální projekt s názvem: Pohybové obrazy. Jedná se o netradiční uchopení nejrůznějších předmětů od obrazů, mincí, starožitností či kaligrafie a jejich následné ztvárnění do prostoru. Můžeme tak vidět postupně tvořící se strukturu obrazů samotných, které ožívají přímo před očima za pomocí pohybových, pěveckých či hereckých prostředků. Vzhledem k tomu, že všechny tři složky se propojují v jeden moment, získává tak vjem ještě daleko širší rámec uchopení s přesahem, který je ve sdělení ukryt mezi řádky. „Podstata je stejná. Vy, prostor, předmět a vnímající divák, pro kterého se může stát vjem nejen zážitkem, ve smyslu naplnění momentu, ale především pochopením podstaty daného předmětu, kterého je v tu chvíli svědkem. Dostane tak odpověď na otázku proč.“

Specifický styl a forma vyjádření odráží její osobitost a schopnost naladit se na jakýkoli předmět, který doslova ožívá.

Jitka Osička spolupracuje s nejrůznějšími akad. malíři jako např. Boris Nosek, Otto Placht, Jaroslav Klát a další. V jejím podání je pro diváka zážitkem vidět „oživené“ obrazy umělců jako např. Toyen, Pabla Amaringa, Alexe Greye aj. Výrazové prostředky volí dle nejlepší možnosti sdělnosti, aby přítomným co nejjasnější formou vyjádřila podstatu samotného díla. „Nelze popsat něco, co plyne skrze. Když jste součástí tvorby, kterou zaznamenáváte pohybem, zpěvem či herectvím do prostoru, zanecháváte tak energetickou stopu, která má dopad nejen na diváka, ale také na místo, ve kterém se nacházíte.“ Divák má tak možnost vnímat v danou chvíli obraz vjemem zrakovým a sluchovým. Přenáší se na něj pocit, který z obrazu vyzařuje na jemnější úrovni vnímání. Má tak lepší možnost zvážit, zda je vhodné obraz umístit do předsíně, obývacího pokoje, ložnice či zda má cenu si jej vůbec pořídit.

 

„Pro osvětlení: Existují 3 základní roviny. 1. rovina – předmět, který je ztvárňován 2. rovina – tvorba plynoucí skrze performera, 3. rovina – vnímání diváka a jeho úhel pohledu. Jednotlivé body dávají dohromady pomyslný troj-úhelník, který dává možnost nahlédnout pod pokličku podstaty ztvárňovaného předmětu, a jeho energie, kterou vyzařuje do prostoru.“

Pohybové obrazy mají hlubší obsah sdělení. Jitka Osička vyjadřuje totiž jejich podstatu, a ukazuje jejich skryté struktury, které nejsou okem viditelné, ale vnímatelné s přesahem takřka duchovním.

 „Když se naladíte na obraz, automaticky vidíte nitro jeho autora a hloubku, kterou skrývá.“ Proto pro mnohé autory známých či méně známých děl, bývá často velikým překvapením, že jejich obrazy během minuty rozklíčuje do nejmenších detailů.

Více na stránkách Jitka Osička

Foto: Petr Našic