Dopis ve sklenici – vyznání pedofila

Jestli to tu někdo čte, asi jsi našel/našla tuto sklenici, ve které byl tento dopis. Možná, že si ho nikdo nepřečte, možná že ano. Pokud ano, chci mu dát jeden podnět na zamyšlení…

Představ si, že jsi kluk nebo holka… Je to celkem jedno. Zažiješ vcelku normální dětství. Pomalu rosteš a dostáváš se do puberty. Všechno se jeví býti v pořádku. Chodíš do školy, máš kamarády, se kterými občas chodíš ven, a máš asi i nějaké koníčky, kterým se věnuješ.

Tvým vrstevníkům, kterým je 12-15 let, tedy stejně jako tobě, se začínají líbit dospělé ženy/muži, ale dejme tomu, že jsi kluk a ženy ani holky z tvojí třídy se ti nelíbí. Začneš přemýšlet nad tím, jestli nejsi třeba homosexuál. Začneš koukat po klucích, ale nic, vůbec nic to s tebou nedělá.

Jsi zmatený, ale necháš to plavat. Po nějaké době jdeš ze školy domů a potkáš tobě známou rodinu s jejich 7 letou dcerou Terezkou. Jelikož tě znají, pozvou tě na návštěvu. Holčička si s tebou chce hrát, a tak tě zavede do svého pokojíčku, kde ti ukazuje své hračky a nabídne ti, že si s nimi budete hrát.

Po chvíli hraní to Terezku přestane bavit a navrhne, že si půjdete hrát ven. A tebe to s ní baví. Ani nevíš proč, vždyť by to každému přišlo jak „pro mrňata“. Ty ale cítíš něco víc. Líbí se ti její smích, hravost a nevinnost. V její přítomnosti je ti dobře a chtěl bys jí chránit. Začneš však cítit, že se ti líbí i její vzhled, roztomilost, obličej, vlasy, ručičky a ejhle… Zamiloval ses do 7 leté holčičky.

Přijdeš domů a jsi v šoku. Uvědomíš si, že se ti líbí malé holčičky, a ty to nemůžeš nijak změnit. Udělá se ti ze sebe zle, a tak to v sobě pokoušíš potlačit. Plynou dny, týdny, ale ta Terezka se ti stále líbí. Ne, není to lež, skutečně se ti líbí děti, ať chceš, nebo ne. Nic s tím neuděláš.

Co jsi zač? Jak nazýváme někoho, koho přitahují děti? PEDOFIL? Jak příšerné slovo. Kdo je to pedofil? Rodiče, kamarádi, učitelé říkají, že je to násilník, někdo, kdo sexuálně zneužívá děti. To opravdu neexistuje někdo, komu se ty děti líbí stejně jako tobě, ale přitom žádnému dítěti nikdy neublížil? I na internetu, v novinách, ve zprávách se dočteš, že je to nějaký násilník. Co si z toho vezmeš? Že nemáš jinou možnost, než nějakému dítěti zkazit život? Nebo že abys nikdy neublížil někomu, koho máš rád, tak se musíš zabít? Co bys dělal/a na jeho místě? Na místě toho pubertálního kluka, který nemůže nikomu říct, kdo vlastně je, když to neví ani on sám? Zhroutí se z toho…

NE! Tak přesně tak to dopadnout nemá. Dovol mi vysvětlit, co je to pedofilie. V první řadě to neznamená, že budeš sexuálně zneužívat děti. Pedofilie není čin, ani chování, a tedy za ní nikdo nemůže být odsouzen. Pedofilie určuje pouze to, kdo se ti bude líbit, ne to, jakým budeš člověkem a jak se budeš chovat. Pedofilové jsou různorodá skupina lidí. Pedofilie se nevyhýbá žádnému etniku, věku, pohlaví, inteligenci. Pedofilové mohou mít jakékoliv názory. Nežijí někde na okraji společnosti. Pedofilem může být právník, popelář, skladník, ale i třeba tento mladý kluk, jehož příběh je vymyšlený, avšak je velice podobný příběhům jemu podobných.

Parafilik.cz  „nemůžeš za své pocity, můžeš za své činy„

Jasně, asi to, co teď píšu, zavrhneš. Je to velmi citlivé téma a zároveň dogma, o kterém se nemluví. Je to tabu. Když se o tomto tématu někdo pokusí pravdivě debatovat, lidé ho raději pošlou někam, nebo o tom diskutovat prostě odmítnou. Je otázkou, jestli je správné vůbec použít slovo pedofil, jelikož se s ním mnoho lidí nechce ztotožnit kvůli velmi negativní konotaci. Co třeba MAP (minor attracted person) jako osoba přitahována nezletilými?

V mediích se v drtivé většině případů dozvídáme o pedofilech (rozuměj těch, kdo zneužili nebo znásilnili dítě), kteří ve skutečnosti ale většinou ani pedofilové nejsou. Ty, co nikdy nic neudělali, nevidíme. Já si však troufám tvrdit, že těch nevinných je mnoho a dost možná i více než těch, co něco spáchali. Mnoho pedofilů si uvědomuje, že děti zkrátka s takovými aktivitami nemohou souhlasit, a proto to nedělají.

Oni si nevybrali, že se jim budou líbit děti. Můžou si ale vybrat, jak se budou chovat. My jako společnost však často odsuzujeme i ty, co nikdy nic neprovedli. Není to nefér?

Ten mladý kluk to možná bude celý život držet v sobě jako Pandořinu skřínku a bude mít strach, možná se za to bude i nenávidět. Proto je důležité, aby si lidé uvědomili, že pedofil neznamená násilník, a rozeznávali mezi deviantem (parafilikem) a delikventem. Delikvent ani nemusí být deviant a ve většině případů ani není. Většinu sexuálního zneužití dětí mají na svědomí nepedofilní jedinci.

Podle Parafilik.cz je 1,6 % populace hebefilních/efebofilních (cítí přitažlivost k dospívajícím, ale stále nezletilím) a 0,3 % pedofilních (cítí přitažlivost k dětem, které nejsou ještě ani v pubertě). To nám dohromady dává 1,9 % lidí v populaci, které přitahují nezletilí do 15 let. Jen v České republice je to tedy přibližně 190 tisíc osob. Například v Praze to bude kolem 28 tisíc lidí, v Brně kolem 7 tisíc lidí, v Ostravě asi 5 tisíc lidí a například v takových Slatinicích u Olomouce to bude kolem 30 osob.

Denně je potkáváš na ulici a ani nevíš, že takoví jsou. Děláme, že neexistují, děláme, že pokud jím zničíme místa, kde se můžou scházet (nemluvím zde o místech, kde se děje nelegální činost) a řešit své problémy, strasti, ale i radosti, tak asi přestanou existovat. Nepřestanou. Naopak uvědomění si, že v tom nejsou sami, může mnohým pomoci. Příkladem je třeba takový ČEPEK. ČEPEK nechce legalizovat sexuální aktivity s dětmi, ani snižovat hranici souhlasu. Je to svépomocná komunita, jejíž úkolem je informovat jak samotné pedofily, hebefily a efebofily, tak širokou veřejnost.

Destigmatizace tohoto tématu je velmi důležitá, jelikož nejnebezpečnější pedofil je ten, který to o sobě neví nebo nemá co ztratit. To, že se o tom bude mluvit, funguje i jako prevence proti sexuálnímu zneužívání dětí. Tím, že nebudeme někoho odsuzovat jen proto, protože se mu líbí děti, zapříčiníme i menší strach těchto lidí vyhledat pomoc, kterou se ale často bojí vyhledat kvůli prozrazení.

Stigmatizace napáchala už mnoho škod. Přitom by stačilo nezaměňovat pedofily s násilníky. Stačilo by, kdyby je ostatní neodsoudili jen kvůli své neobvyklé sexualitě. Stačilo by, kdyby na hodinách sexuální výchovy, která je často bohužel dost mizerná, učitel řekl, že tato přitažlivost existuje, ale sama o sobě není nemorální a nedělá to z nich špatného člověka.

Když se nějakého pedofila zeptáte, co ho nejvíce trápí, ve většině případů vám neodpoví, že nemůže mít vztah s dítětem, ale právě to odsouzení. Zkus se nad tímto textem zamyslet. Děkuji.

Tento dopis jsem dala do sklenice od okurek a položila ho někde, kde by si ho mohl někdo všimnout. Vy můžete udělat to samé.

1. Zkopírujte si tento text a vytiskněte ho. Pokud chcete, můžete k tomu napsat svůj vlastní příběh. Klidně i vlastnoručně napsaný. Bude to působit osobněji.
2. Vezměte si sklenici a na víko sklenice dejte nálepku, nebo kus papíru, kde bude napsáno „Přečti si mě!“. Ten pak ještě přelepte průhlednou lepící páskou.
3. Dopis dejte do sklenice a složte ho tak, že tam bude vidět část textu. Vyrazte ven a sklenici dejte někam, kde by si jí mohl někdo všimnout. Můžete jí dát třeba do parku, před obchod, na lavičku, k nějaké soše nebo jinde, kde uznáte za vhodné. Udělejte takových sklenic klidně i víc.

Pedofilové se zpravidla nedopouští deliktů vůči dětem

Pedofil je jedinec, který projevuje sexuální přitažlivost k předpubertálním dětem nebo dětem na začátku puberty. Podobně jako u „normálních“ dospělých, i pedofilové cítí emocionální přitahování k dětem a mohou se do nich zamilovat, s veškerými aspekty toho, co takový vztah obnáší. Většina pedofilů nikdy malé dítě či nezletilou osobu nikdy nezneužila. Disciplinovaný a morálně bezúhonný člověk dokáže ovládat své sexuální touhy navzdory vrozené „jinakosti sexuálních preferencí“. Mnoho pedofilů se však potýká s obtížemi přijetí vlastní identity a identifikací s pojmem „pedofil“. To může u nich vyvolávat psychické problémy a často dokonce vést k sebevraždě. Nicméně existují i pedofilové, kteří svou odlišnost vnímají jako výhodu nebo dar a dokáží vést spokojený život. Důležité je také zmínit, že pedofilní orientace může existovat i u žen.

Pedofilové mohou být i „normální“ a dětem užiteční

S tím souvisí, že pokud pedofil dokáže ovládat své sexuální touhy, může a často i bývá pro děti velmi prospěšný jako starší přítel nebo přirozená autorita. Samotní pedofilové často, i bez toho, aniž by si přiznávali skutečné důvody, hledají společnost dětí, což může ovlivnit i jejich volbu povolání. Pokud je pedofil sebou vyrovnaný, rozumí své sexualitě a je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, která představuje sexuální zneužívání, obvykle nepředstavuje pro děti žádné nebezpečí. Pedofilové, kteří těmto „pojistkám“ zpočátku neodpovídají, mohou je s časem získat (člověk stárne a získává větší rozum), prostřednictvím samostudia, komunikace s jinými pedofily nebo skrze sexuologickou terapii.

Redaktor: S. Navrátilová

Diskuze k článku >>