Vynechejme na chvíli dilema, zda je bezmasá strava pro člověka vhodná nebo ne a zaměřme se raději na rizika, která sebou přináší tzv. Vegan raw food, tedy přijímání syrových veganských jídel.
V prvé řadě je tu nebezpečí, které si mnoho vitariánů vůbec nepřipouští nebo neuvědomuje, a to sice, že mnoho potravin obsahují toxiny, jež se zničí pouze při tepelném zpracovávání. Pojďme se jim nyní podívat na zoubek.
Většina vitariánů miluje oříšky, mandle a různá semínka, jenomže právě semínka dost často obsahují toxiny, které mají bránit jejich pozření. Úmyslem semínka je být pouze polknuto a vyloučeno na nějakém místě, kde se pak uchytí a něco pěkného z něj vyroste. Rozhodně nechce být sežvýkáno a stráveno, a proto se mnohá semínka i oříšky brání tím, že obsahují jedovaté látky, které mají strávníka odradit od jejich konzumace.
Podobně jsou na tom například i fazole. Ty obsahují jedovaté lektiny. Tento toxin zmizí až při vaření při vysoké teplotě. Vaření musí proběhnout rychle, protože při pomalém vaření se obsah lektinů ještě znásobí.
Lilek zase obsahuje glykoalkaloidy, a proto je nutné jej před konzumací tepelně upravovat.
Mnozí živočichové se díky evoluci již stali vůči těmto jedům imunní, a proto mohou semínka chroupat dle libosti, ale člověk se tímto směrem v minulosti nevyvíjel. Možná, pokud by v pravěku zůstal u plodosběru, tak by i on získal rezistenci na semenné toxiny, ale člověk se vydal na dráhu lovce a kuchaře a jeho organismus se tomu musel přizpůsobit.
Požívání výše vyjmenovaných potravin v syrovém stavu, může mít neblahý vliv na stav detoxikačních orgánů.
Proč tedy být vitariánem, když je to tak nebezpečné?
Vitariáni jsou přesvědčení, že přijímání tepelně neupraveného veganského jídla je pro tělo nejpřirozenějším, a proto i nejzdravějším a nejefektivnějším způsobem stravování.
Vitariánská rétorika říká, že syrové ovoce a zelenina obsahují tu nejčistší vodu, protože je ovocem jakoby přefiltrována. Dále jsou přesvědčeni, že tepelná úprava mění molekulární strukturu bílkovin, tuků vitamínů a minerálů, čímž se pro tělo stávají neznámé, což prý dokazuje studie, při které se zjistilo, že při požití tepelně upraveného jídla stoupají v krvi leukocity, zatímco při syrové stravě se toto neděje.
Zvyšování leukocytů v krvi naznačuje mobilizaci imunitního systému, který indikoval nějaký patogen v těle. Systém po čase zjistí, že jídlo není zase tak nebezpečné a stáhne zbraně. Jenomže toto časté burcování obranného systému prý může způsobovat například autoimunitní poruchy.
Problémem molekulárních změn v minerálu je i tzv. anorganický vápník, který je obsažen například v pasterizovaném mléce a sýrech. Tento vápník, kterému chybí organické vazby, je tělu naprosto cizí, a proto ho vyhodnocuje jako patogenní složku, které je potřeba se zbavit. Kuriózní na tom je, že veškerých škodlivin se tělo zbavuje právě za pomocí vlastních zásob organického vápníku. Čím více tedy pijete mléko, tím více se odvápňujete.
Toto mají i dokazovat rozsáhlé studie, které se prováděly v USA. Zjistilo se, že nejvyšší výskyt osteoporózy je zaznamenáván právě v oblastech s největší konzumací pasterizovaného mléka a výrobků z něj. Dokládá to například studie Harvardské univerzity, při které bylo sledováno 78,000 žen po dobu 12 let. Bylo zjištěno, že ženy, které konzumovaly většinu vápníku z mléčných výrobků, měly více zlomenin než ty, které pily mléko vzácně. Tato studie byla v roce 1997 zveřejněna i v časopise Lunar Osteoporosis Update. Otázkou však zůstává zda k řídnutí kostí nedochází spíše z důvodu nadměrného příjmu bílkovin.
Vitariánská doktrína se dále opírá i o teorii živých enzymů, která říká, že pokud jíme tzv. mrtvé jídlo (bez enzymů), zatěžujeme tím organismus.
Naopak živé rostlinné enzymy se v těle mění na čistou energii a tělo tak dokáže lépe opravovat buňky, očišťovat se od jedů a odolávat nemocem. Dokonce se prý až třikrát rychleji hojí zranění.
Vařená versus syrová strava
Člověk ve svých počátcích opravdu žil jako sběrač plodů, v tom se musí dát veganům a vitariánům plně za pravdu, jenomže postupně se stával lovcem a svůj jídelníček začal obohacovat i o maso. Když poznal, že maso pečené nad ohněm je jaksi mnohem chutnější, než syrové, nebylo co řešit a stal se z něho navíc i kuchař. Své kuchařské umění postupně vylepšoval a nad ohněm si připravoval čím dál více pokrmů, nejenom maso.
Je tedy logické, že jeho organismus se nové situaci musel nějak přizpůsobovat. To je ostatně smyslem evoluce. Za těch několik desítek tisíc let se tedy dá s jistotou předpokládat, že lidská soustava je již na tepelně upravovanou stravu plně adaptována.
Samozřejmě, že je zdravé jíst hodně ovoce a zeleniny, o tom není sporu, ale je potřeba si uvědomovat, že všechno má mít svoji míru.
Problémem celého vitariánského boomu je, že zatím nebyly prováděny žádné rozsáhlé studie, které by se týkaly souvislosti dlouhodobého vlivu syrové veganské stravy na lidský organismus. Veškerá pozitivní přesvědčení vitariánů tak vychází pouze z jejich domněnek a subjektivních pocitů. Je proto na vašem důkladném zvážení, zda této módní vlně podlehnete nebo zda se budete řídit selským rozumem.
