Mladí lidé s chutí pokračují v tradičním chataření. Může za to i touha po zdravém životním stylu

Není pochyb o tom, že Češi jsou světovou chatařskou a zahrádkářskou velmocí. První zahrádkářské komunity začali vznikat již před druhou světovou válkou a daly impuls k založení Českého zahrádkářského svazu.  Před rokem 1989 bylo v zemi téměř půl milionu členů ČZS.

Lidé si chatičky na pronajatých pozemcích stavěly podle svých fyzických i finančních možností. Mnohdy si dopomohli materiálem, který různě sesbírali a hlavně používali vlastní představivost. Člověk tak mohl vidět opravdu různorodé stavbičky, od těch vyrobených z vlnitého plechu, až po impozantní zděné dvoupatrové minivilky.  

Po revoluci zájem o zahradničení v koloniích poklesl. Zřejmě za to mohl boom cestování, kdy lidé začali spíše jezdit po světě, než aby se hrabali v hlíně.

Zájem mladých rodin, které si chtějí pěstovat vlastní zeleninu však nyní opět roste. Souvisí to s narůstající módní vlnou zdravého životního stylu. Dnes je však situace taková, že poptávka po zahrádkách mnohonásobně převyšuje nabídku. Zahrádek nejenže nepřibývá, ale díky developerským tlakům naopak razantně ubývá. Řada zahrádkářských kolonií díky nové výstavbě již zaniklo.

Zatímco úředníci zodpovědní za územní plány, by nejraději přesunuli zahrádky na okraje měst, tak ČSZ je přesvědčený, že je důležité zachovat zahrádky i v širším centru. Fungují totiž jako protihluková bariéra a ochlazují městský vzduch. Například v Praze jsou zahrádky dokonce tři kilometry od Václavského náměstí! Ale i těm bohužel zvoní hrana.

V Praze i v jiných městech jsou pořadníky, ve kterých lidé čekají, až se pro ně uvolní místo. Zájem o zahrádky je tedy na vzestupu, je však otázka, zda se pozemky se zahrádkami a chatičkami podaří i v budoucnu udržet. Tlaky developerů stále sílí a úředníci, kteří mají na  plánování územních plánů na starosti, jim jdou dost často na ruku. Doufejme, že i přesto si Češi svoji chatařskou velmoc obhájí.